Nuda dnešního dne a jak jsem se měla včera

Když nám učitelka z účetnictví před Vánoci říkala, že pojedeme se spolužačkama na soutěž, ještě jsem ji nebrala nijak vážně. Ale po prázdninách se termín přiblížil a mně bylo jasné, že se té soutěži asi nevyhnu. Holt jsem si musela zopakovat pár maličkostí, 8. prosince vstát v 5:45 ráno a v 6:34 jet autobusem na nádraží, kde měl být sraz a odjezd do Přerova, na tamější Obchodní akademii.

Protože mi bylo řečeno, že sraz je 6:45, říkala jsem si, jak jdu ještě brzo… Celkem váhavým krokem jsem došla k nástupišti 1… tam nestál nikdo. U nástupiště 2 jsem viděla chumel lidí, jak právě nastupují do nějakého autobusu. Z počátku jsem si říkala, že náš autobus asi přijede na jedničku, a že tam jen ještě nikdo není… ale pak jsem uviděla holky z mého týmu, jak se chystají nastoupit… do toho autobusu, který jsem zavrhla. Rychle jsem pospíchala za nimi. Ty mi také řekly, že 6:45 nebyl sraz, ale odjezd A ptaly se mě, proč nemám společenské oblečení. Podívala jsem se na ně, které byly v riflích tak jako já, asi velice nechápavě… no a dozvěděla jsem se, že jsme měli přijít slušně oblečení. Že jen naší třídě se to zapomnělo říct mi došlo v okamžiku, kdy jsem uviděla ostatní týmy z naší školy - všechny ve společenských kalhotách a sukních. No co už, tak budem dělat trapas, řekly jsme si s holkama a uvelebily se na jedněch ze zadních míst.

Cesta proběhla hladce, jeli jsme sice přes různé dědiny (např. Přestavlky, z toho jména jsem nestíhala ještě doma a okamžitě ho hledala na mapy.cz - mimochodem je to kousek od Horních Moštěnic - nebo Horní Moštěnice, nevím jestli jsou to TY nebo TA ). Asi v půl 8 jsme byli na místě a rychlým tempem jsme se vydali ke škole. Nebyla daleko, a proto jsme už za chvíli seděli v jedné z učeben, mimochodem moc hezky zařízených. Čekalo se ještě na studenty z Mohelnice, a když i ti dorazili, uvítaly nás místní učitelky, kantorky od nás ze Zlína i z již zmíněné Mohelnice. Asi v 9 nám rozdaly první zadání - 20ti minutový test takových obecných účetních znalostí. Ten vypracovával každý sám. Následovala pauza, pak další práce - tentokrát 45ti minutová - na téma Materiál. Tu už jsme vypracovávaly s holkama v týmu společně. Další pauza a Dlouhodobý majetek. Tuto práci jsme však nestihly dokončit, bylo na ni pouhých 30 minut. Odevzdaly jsme ji asi z 3/4. Pak už jsme jen všichni čekali na vyhlášení výsledků.

Hodnocení a oprava se však protáhly a tak jsme se dozvěděli vítěze až kolem 1 hodiny. První byli žáci z Mohelnice, následoval tým holek z vedlejší třídy od nás ze Zlína a třetí byli další Mohelničáci. My jsme skončily na šestém místě. Zlatá střední cesta No a pak už se šlo na oběd. Jídelna je vzdálena od školy asi 10 minut, obsluhují a vaří zde (obojí velmi dobře) žáci z místního učiliště. Ochotně nás zavedli až nahoru do sálku, kde pro nás již byl připraven stůl. Dobře jsme se najedli a rychlým tempem šli na autobus. Sice jsem trochu skepticky tvrdila, že klidně může jet až za hodinu, a že nemusíme tak spěchat, ale nikdo si mě nevšimal a tak jsme brzy došli na nádraží. Učitelka to měla naštěstí dobře vychytané a proto jsme za chvilku seděli v autobusu směr Zlín. Opět následovala projížďka okolními vesnicemi…

Do Zlína jsme přijeli asi kolem půl 3. S hrůzou v očích jsem ale při odchodu z nádraží zjistila, že jsem si někde zapomněla telefon. A pak mi to došlo - nechala jsem ho na sedadle, když jsem se oblékala a rychle vystupovala! Šla jsem se okamžitě zeptat na informace, kde že náš autobus zaparkoval, ale protivná paní nevěděla a tak mi řekla, že pokud chci, mám si ho najít sama. Šla jsem tedy na konec nádraží, kde obvykle stávají autobusy, které vyložily cestující a jejichž řidiči si odešli na svačinu nebo zapálit. Ten náš, “přerovský” tam naštěstí opravdu stál. Ochotný řidič mě pustil dovnitř a telefon se našel - přesně tam, kde jsem ho položila. Jsem moc ráda Pak už jsem šla domů, učit se.

No a protože mi od rána nebylo dobře, zůstala jsem dneska doma. V televizi nic není, tak se pořád učím. Hrozná nuda… Snad už mi bude zítra líp.

Aktualizace: 10. 1. 2007

Jo, je mi líp Asi už půjdu zítra do školy… měla bych si aspoň dopsat písemky, které jsem zameškala soutěží a svou nevolností. Snad to zvládnu…