O alkoholismu z pohledu mého

Mám hlavu trošku zamotanou ze svařeného vína… tak jsem si říkala, proč nenapsat něco o alkoholu? :-D Nakonec, zkušenosti s ním má snad každý z nás… Tak proč ne jednou trošku objektivnější (a subjektivnější) pohled.

Takže. Každý z nás určitě už potkal člověka, o kterém by se dalo říct, že je to ožrala, opilec, ochlasta, nebo jak to normální člověk nazývá. A určitě se nám pohled na takovéhoto “vyvrhela společnosti” příliš nelíbil… úplně jinak se na tyto lidi ale začnete dívat, když si uvědomíte, PROČ vlastně tolik pijí… Neříkám, že váš pohled bude lepší. Vždycky je to otázka konkrétního člověka. Každý pije z jiného důvodu a u někoho na ten důvod nepříjdete, ať se snažíte sebevíc…

Proč o tom mluvím? Můj děda pije. Už dlouho a hodně. Má totálně zničené játra, je z něj troska. Dívat se na něj je jako dívat se na člověka, který se právě vrátil z toho nejhoršího koncentračního tábora. Je mu přitom teprve necelých 60 let. Dříve to býval skvělý člověk, měla jsem ho ráda nejvíc z celé naší rodiny (a pořád mám, proto mě trápí, jak na tom teď je). Dokázal se člověka zastat, poradit mu, pomoct… Teď se mi derou slzy do očí kdykoliv ho vidím. Poslouchám babičku - jak se o něj neustále musí starat, jak se sám skoro ani nenají - a je mi hrozně… a nejhorší je to, že mu už nemůžu nijak pomoct. Nepřemluvím ho, aby se šel někam léčit. Je na to pozdě. Nepamatuje si ani, který je den v týdnu. Natož aby někoho poslechl… Každým dnem je to s ním horší a horší… ale pít nepřestává. Vždycky mě fascinuje, že pro pití si dojít umí, ale na záchod se mu musí pomoct… Před Vánoci se dokonce ptal babičky, jestli zbyl bramborový salát a babička mu nemohla vysvětlit, že Vánoce ještě ani nebyly…. (OK, není to sranda, ale celkem humorná situace a ten smajl se sem prostě hodil).

Již několikrát měl možnost se jít léčit. Jednou měl dokonce podepsanou nějakou žádanku. Ale bez konečného svolení jej tam prostě odvést nemůžete… i když den před tím tvrdil, jak se půjde léčit. V tu chvíli cítite hroznou beznaděj a nechápete, proč si to ten člověk vlastně rozmyslel… logicky, měl pro to nějaký rozumný důvod? Neměl!!! Jen to jeho pití. Pití, pití, pití. Každodenní nutná dávka alkoholu. Podle něj nezbytně nutná. Asi nikdy nepochopím, že lidi nemyslí na druhé, když se utápí v chlastu. Děda přece neměl jediný problém, který by jej k tomu vedl. Babička je hodná, sice se pořád hádali, ale nikdy to nebylo nějak hrozné… milovali se, i když to tak občas nevypadalo… (Asi bych měla přestat psát v minulém čase, vypadá to, jako by děda už nebyl mezi námi… ).

Nedávno jsme byli na návštěvě u babičky s Honzou. Když jsme odešli, říkal, že takhle vypadal i jeho děda, když už na tom byl hodně špatně… prostě před tím, než zemřel. Docela se mi z toho sevřel žaludek… Nedovedu si představit, co bude, až umře. Na jednu stranu vím, že to bude ulehčení babičce, která se o něj už nebude muset od rána do večera starat, ale na stranu druhou… bude mi hrozně chybět. Vždycky asi budu vidět úsměv v jeho očích, to jak rád byl, že mě vidí… Teď jsou jeho oči jakoby bez citu, bez barvy… jako by jste se dívali na figurínu. Do něčeho, co stvořil nějaký šikovný sklář. V těch očích nepoznáváte toho, kterého jste dřív znávali, s kým jste si hráli, soutěžili, povídali si, který vás chápal. Smutné…

Můj děda asi opravdu neměl důvod k tomu, aby začal pít. O to víc je jeho stav nepochopitelný… alespoň pro mě. Ale jiní lidé k tomu často důvody mívají. Přijdou o rodinu, partnera, ztratí práci, nejlepšího kamaráda, domov… Ano, tohle by snad člověk ještě dokázal pochopit. Nemají třeba kam jít  a tak utápí svůj žal v alkoholu. I z nich jsou časem trosky. Možná ještě horší v tom, že o ně se nemá kdo starat… A tak často končí právě na ulici, kde jim potom házíme drobné do čepic, když zkouší zahrát některou ze svých “hitovek” a vedle nich leží načatá krabice levného bílého.

Ano, někteří z nich jsou chudáci, kteří o smysl života přišli nějakou nešťastnou náhodou a nejsou schopni se s ní vyrovnat. Pro ty je pak rozumné zřídit něco, jako je teď nově v Praze a snažit se jim pomoct. A pak jsou ti druzí, kteří si za to mohou sami. Kteří se v alkoholu prostě utápět chtějí. Líbí se jim ten pocit, že jsou někde hodně daleko. A je jim jedno, že mají milující rodiny i ten domov, který je tak důležitý. A mezi takové asi patří i můj děda. Připadá si asi i zbytečný, protože mnoho z jeho přátel již nežije, moc koníčků nemá… a my na něj přece jen nemáme tolik času.

Proč tohle všechno vlastně píšu? Snad pro odrazení “budoucích alkoholiků první skupiny” (těch, kteří do toho spadli nešťastně). Aby si uvědomili, jak budou vypadat v očích svých nejbližších, kteří je kdysi znali jako skvělé lidi… třeba můj článek někomu pomůže, byť by to byl jen jeden člověk.