Bo jsem Beran, budu slavit narozky!
Tak, a je to zase tady. Blíží se 9. duben, den mých dalších narozenin. V posledních letech jsem je vlastně pořádně oslavila jen loni - strávily jsme je s kamarádkami v Anglii, na školním zájezdě (asi během následujících volných chvil přidám pár fotek a krátký článek, o tuhle mou zatím nejdelší cestou opravdu stojí zato se podělit). Byla to opravdu kouzelná oslava, no ale blíže již v tom slíbeném článku… Mám tak trochu náladu si zabilancovat, co jsem vlastně za těch mých 19 let prožila (jo, cosi ve smyslu bilancování jsem psala už o Silvestru, ale to ani nebyl čas 
- ne, že teď by byl, ale… ), takže:
- asi ta nejdůležitější věc v mém životě (nebo možná největší omyl)
- narodila jsem se
- jeden rok jsem navštěvovala školku (protože mám mladší sestru, o kterou se mamka starala, začala mě seznamovat s kolektivem ostatních dětí až takhle “pozdě”)
- vychodila jsem úspěšně základní školu (sice mě provázela pověst šprta, ale já se nikdy moc učit nemusela…. teda, teď už je to horší, holt jde do tuhého )
- bez přijímaček mě vzali na můj současný “ústav” - Obchodní akademii T. Bati ve Zlíně.
- 30. května 2007 dopoledne mě čeká zkouška dospělosti - maturita. (držte mi palce!!! )
No a teď stručný výtah ze soukromého života:
- první láska - jej, to bylo někdy na základce… možná už v první třídě (ale žádné pusinky nebo tak, nic nebylo - odjakživa mám smůlu na platonické lásky ;-) - pokračovaly až na střední )
- první pusa? Soukromé, ale bylo to s mým prvním klukem
- první kluk, kterého jsem sice milovala platonicky, ale přesto jsem s ním zažila krásné chvíle, nejen neerotické? Tak ten žije v Ostravě, má přítelkyni, přávě si koupil Yamahu Tundercat 600 (zcela náhodou jsem tipla i správnou barvu! ) a prý se v budoucnu chystá někam do ciziny. No, šílenec jako já
- první milování (sex?) ? To ví Honza nejlíp (snad mě za to nezabije… )
- no a třeba mě v budoucnu čeká i nějaká svatba, pokud se poštěstí najít takového cvoka, který se mnou bude chtít strávit větší kus svého života
No a co jsem se v životě naučila?
- Asi jako každé dítě. Číst, psát, počítat…
- to, že ne všichni lidi jsou dobří… a že někteří i lžou a já nesmím být naivní!
- že láska na první pohled existuje (nevymluvíte mi to, vím to…)
- že bychom se měli vzdělávat i sami, nejen ve škole.
- že život není peříčko a musíme se poprat s nejrůznějšími nástrahami, které nám připravil. A že jich není málo…
- že tou nejdůležitější věcí v životě kromě rodiny jsou přátelé, kteří vás podrží, i když vám odejde to nejcennější, co v životě máte, nebo když vás něco trápí. Díky, že vás všechny mám! Bez vás bych tu už asi nebyla…
- že mám žít každým okamžikem, protože nikdy nevím, jak můj život nebo kterákoliv jeho krásná etapa bude dlouho trvat… bo nikdy nevíme, kdy na nás spadne ten květináč
No toť asi vše. Jsem už unavená (a trochu ubrečená, protože se mi vybavila spousta krásných i ošklivých okamžiků… některé z nich bych si radši ani nepamatovala… někdy bych chtěla být hluchá nebo slepá, abych neviděla, co se děje kolem mě… možná bych se pak tak netrápila… poslední dobou mi bývá dost nanic…) a tak jdu radši spát. Snad se zítra vzbudím se stejným pozitivním pohledem, se kterým jsem vstala dneska (díky, miláčku… za to, že tě mám).
Dodatek: slavit budu letos na naší chatě, obklopená bandou přátel. Takže sem pak zase hodím nějakou zprávičku o akci