Co je u mě nového

Na místě bude asi omluva za tu dobu, co jsem nepsala… takže sorry

V posledních dnech nebo spíš týdnech se toho změnilo opravdu hodně… Tak předem, odmaturovala jsem! “Nečekaně” se ale na výsledku podepsaly mé pověstné nervy. Zezačátku mi totiž téměř vypověděly službu. A tak jsem zvorala i tu nejjednodušší otázku z češtiny, Křesťanství a kultura… A kvůli tomuto prvotnímu neúspěchu jsem měla nervy i v dalším předmětu - účetnictví. Takové okno, jako jsem měla v tu chvíli, jsem teda ještě nezažila. Nevzpomenout si na banální účtování… normálně se za sebe stydím. Naštěstí ekonomika byla jednoduchá a němčina potom taky, takže jsem se zase trošku uklidnila. Vysloužila jsem si dvě dvojky, dvě trojky a jedničku z praktické a šla jsem s holkama z mé středeční “ranní směny” - jak nazvala naši skupinu třídní - na Devítku na panáka, abych se aspoň trochu uklidnila. Ať mi už nikdo nikdy neříká, že maturita je fraška. Je, ale možná pro toho, kdo se umí uklidnit. Pro mě coby nerváka to byl hrozný zážitek… Ale i tak moc děkuji všem učitelům i paní předsedkyni, že byli shovívaví, podporovali nás a uklidňovali. A prosím žáky, kteří se chodí dívat na maturity, aby se radši dívat nechodili. Akorát to člověka znervózní.

Slavnostní předávání maturitních i závěrečných vysvědčení se pak konalo v Baťově vile o dva dny později. Nečekala jsem nic jiného, než co se odehrávalo - slavnostní atmosféra, nástup, předávání vysvědčení, proslovy třídní, ředitelky i spolužačky Žanety mi téměř vehnaly slzy do očí. Najednou jsem cítila, že už ty lidi asi nikdy všechny dohromady neuvidím, a uvědomila jsem si, jak mi budou chybět nejen oni, ale i každodenní školní starosti, hádky a hlavně rozebírání nejrůznějších zážitků nebo klepů… A tak můžu jen v koutku duše doufat, že se ještě někdy všichni sejdeme a budeme na léta na zlínské Obchodní akademii T. Bati vzpomínat v dobrém… (Samozřejmě jsme se ještě ten den byli všichni opít, Jitka zamluvila dva boxy na bowlingu a ti odvážnější včetně mě pak šli ještě do A…:-D )

A co jinak nového? Občas zase pracuju ve Sparu, potřebuju každou korunu, prázdniny jsou finančně hrozně náročná věc Chci si koupit brusle a tak se snažím šetřit a nekupovat zbytečnosti (ale dobré zmrzlině nebo třeba ledové tříšti nikdy neodolám… ).

V sobotu půjdeme asi s Honzou a možná ještě pár lidma do zoo, už se moc těším Nejvíc mě láká nová tropická hala Yucatan, kterou jsem ještě neměla možnost navštívit a tak doufám, že má očekávání nezklame.

Také jsem byla přítomna povodni v Prštném, ale o té už více píše Honza. Popravdě, v této části města bych nic takového nečekala, a tak mě to dost překvapilo. Bylo to ale vůbec poprvé, co jsem viděla povodeň. Až teď si uvědomuji, jak se asi museli cítit lidé např. v roce 1997, kdy byly velice silné povodně po celé republice… jaký je asi pocit, že jste přišli téměř o všechno? Doufám, že nic takového nikdy nezažiji…

Tak to je asi všechno co jsem dneska chtěla napsat. Průběžně budu informovat o nových zážitcích