Časy se mění

Není to tak dlouho, co jsem psala, že už vlastně nemám pro co žít, že nevím, co se mnou bude. A není to tak dlouho, co jsem psala dopis. Od té doby se ale hodně změnilo, můj život začíná konečně trošku nabírat obrátky…

Když jsme se vrátili z dovolené, neměla jsem ani potuchy, co budu dělat. Prostě se na mě všecko sypalo… A potřebovala jsem znova vypadnout. Kamarád mi nabídl, že můžeme jet spolu na motorce na Vranov, kde na nás budou čekat další kámoši. A tak jsme v pondělí vyrazili… V campu Pláž jsme byli asi kolem 17té hodiny. Překvapilo mě, že kromě mnou očekávaných kámošů jsou tam i ti, které jsem vůbec nečekala Ale bylo to milé překvapení a brzo jsme už všichni vesele kempovali. Byly to moc hezké 3 dny… Chodili jsme na procházky, večer do “města”, házeli jsme si s talířem, vyzkoušeli šlapadla a vodní trampolínu, koupali se, navštívili letní kino (hráli Robinsonovy - moc hezký film )… Prostě jsem zase vypadla z reality, což bylo super. Děkuji hlavně svému “bráškovi” Jindrovi, kterému jsem moc dlužná za to, že mě s sebou vytáhl

Ve středu odpoledne jsem byla zase doma a tak jsem si zapla počítač a Triliana, abych se dozvěděla, co je u koho nového. Chvíli jsem si povídala s kamarády a pak se přihlásil Honza. Právě se chystal do kina na Simsny a neměl s kým jít. Tak jsme vyrazili spolu… Film byl super, moc jsem se nasmála :-). Po jeho skončení jsme šli pěšky “domů”. Nakonec jsme zůstali venku asi do jedné do rána a povídali si… Měla jsem toho hodně na srdci a Honza myslím taky. Trošku jsme si udělali vzájemně bordel v hlavě (přemýšleli jsme dokonce, že založíme klub lidí, co mají v hlavě bordel) a pak jsme šli domů.

Druhý den za mnou Honza přijel na Koradu (dostal mě, ještě jsem ho na něm neviděla ) a omlouval se mi… (přišli jsme dokonce na zajímavý kompromis, do toho Brna nakonec půjdu, jen do jiného pokoje. Jsem moc ráda, vím, že bych vztah na dálku nesnesla :-) ) A tak jsem mu odpustila a vzala ho zpátky. Jinak to prostě nešlo, když vás kluk tak krásně ukecává, tak se na to ani nedá říct nic jiného. Zvlášť když si nic jiného ani nepřejete

Honza vymyslel, že pojedeme o víkendu na chatu, a že vezmeme pár přátel. Bohužel s námi ale nechtěl nikdo jet (přestože jsme měli skvěle vymyšlený plán alfa - Honza by nabral kamarády, kteří by samozřejmě nevěděli, že jsme zase spolu a že jedu taky, a pak až mě, jakože “náhodou”… dal by mi velikou kytku - kterou mi ale dal i tak - a jakože bysme se dali zase dohromady ). Na Kasárna jsme tedy vyrazili sami. Byl to moc krásný víkend… Chata je skvěle vybavená a postavená v nádherném prostředí Javorníků, kde jsem v minulých letech strávila ozdravný pobyt a lyžák a tak jsem měla na co vzpomínat. Hodně se toho změnilo… (Miláčku už jsem ti děkovala, ale myslím že ještě jednou to neuškodí - DÍKY!!!)

No a tak jsme s Honzou zase spolu, i když se to mnohým z vás určitě bude zdát být neuvěřitelné. Já si ale myslím, že každý člověk si zaslouží novou šanci… A jsem moc ráda, že ji Honzovi můžu ještě dát. Moc ho miluju a myslím, že i on si uvědomil pár věcí…

Snad mě chápete a neodsoudíte mě za to, co jsem udělala, protože jsem teď ten nejšťastnější člověk na světě…

Fotky z chaty naleznete zde:

2007.08.04 - Chata Kasárna