(taky jaký jiný po tom prvním )

Protože jsem teď v Brně de facto sama (Honza zůstal ve Zlíně kvůli práci a přijede až v pátek v noci), mám na všechno spoustu času. Jenomže – jak ten čas využít ve městě, které vůbec neznáte?

Protože sháním práci, prochodila jsem už za nabídkami velkou část města, ale přesto se zde ještě moc neorientuji. Chodím podle mapy a lidi na mě koukají jako na nějakého japonského turistu. Nebýt ale právě mapy, jsem naprosto ztracený člověk. Netrefila bych snad ani na nádraží. Maličko se sice už začínám orientovat v tramvajových spojích (alespoň co se Králova pole týče) a dneska jsem dokonce bez mapy došla od ulice Pekařská až sem, na Mojmírák, ale to bylo jen proto, že jsem šla celou cestu podél tramvajových kolejí a sledovala, kam že to ta šestka vlastně jede.

Cestou jsem viděla spoustu zajímavých míst a obchodů, ve kterých bych se chtěla určitě zastavit. Jedním z nich je i obchod s různými společenskými hrami, který bych ráda ukázala i Honzovi. Mají tam snad všechny moderní hry, které existují  Dále jsem narazila na spoustu heren, pekáren, obchodů s kancelářskými potřebami, koberci (tam jsem se schovala před deštěm, prošla celou prodejnu a prohrabala všecky katalogy a vzorníky koberců, které měli, až ze mě byla chudina prodavačka na prášky ) i šicími potřebami, kam si určitě budu chodit pro bavlnky na pletení náramků.

Zvláštní je, že tu stále většina obchodů funguje tak, že vás obslouží prodavačka za pultem. Ve Zlíně už se něco takového vidí jen málo, většinou se procházíte mezi regály a vybíráte, co se vám zrovna hodí. V koloniálu máte sice prodej i s odbornou radou (teda asi) a přístup je osobnější, ale na druhou stranu… nemám moc ráda, když musím někomu cizímu vykládat, co chci a nemůžu si to vybrat sama. Navíc – pokud se mi daná věc nelíbí, můžu ji v samoobsluze vrátit zpátky a neriskuji protivné pohledy prodavačky, která právě přišla o kšeft.

Struktura lidí v Brně je hodně bohatá, ale to asi není v tak velkém městě nic neobvyklého. Potkáte tu černochy, Indy, ale třeba i muslimské ženy, zahalené šátkem. Většina prodavačů je ochotná a snad ve všech trafikách mají jízdenky, což je super (ve Zlíně je oblíbená cedulka s nápisem „jízdenky nevedeme “ – většinou není v blízkosti ani žádný automat a pak se revizoři diví, že se jezdí načerno).

Tak to je asi tak všechno. Stále nám nejede internet a topení se na noc vypíná. Prý ale v zimě pojede celý den. Pokouším se vyměnit pokoj (teda sebe) s nějakou holkou odsud zespodu, ale zatím nikdo nechce. Třeba se to ještě nějak podaří, protože lítat shora dolů je fakt dost nepříjemné. No, uvidíme…

Nemohu odolat a musím sem napsat, jaké jsou mé (téměř) první dojmy z jednoho z největších českých měst (s odstupem, teď jsem totiž ve Zlíně). Tak předem - jezdí tu, co se dá. Šaliny (takhle to nazývají i v plánech, fakt), trolejbusy (trošku jsem si připadala jako ve Zlíně), autobusy i vlaky. Prostě všehochuť dopravních prostředků, které se zásadně nacpou tam, kam chce člověk zrovna jít. (pokračování příspěvku…)

To snad ani nepotřebuje článek, prostě jsem naštvaná a hotovo, všecko je nanic. A BASTA.

Je tu poslední neděle před mým odjezdem do hlavního města Moravy, Brna. Mám z toho celého docela smíšené pocity. Na jednu stranu se mi tam hrozně chce a na druhou hrozně nechce. Tak nějak prostě ještě nejsem připravená na to, abych se stěhovala někam za prací, do úplně neznámého města, za úplně neznámýma lidma. Nebýt Honzy, nikdy bych tam nejela… (pokračování příspěvku…)

Tenhle “článek” jsem chtěla napsat už dávno, ale nějak jsem se k němu nedostala… Tak to teď napravuji

K náramkům přátelství jsem se dostala kvůli mé kamarádce Ladě, která je plete už řadu let. Chtěla jsem, aby mě naučila alespoň základní kroky, což mi splnila. A tak vznikl můj první náramek. Už ten druhý byl ale pletený podle vzoru - konkrétně z těchto stránek:

Návody na nich jsou snadno pochopitelné i pro úplné začátečníky, kteří je proto jistě ocení. Bohužel ovšem ze stránek zmizelo pár hezkých vzorů… Přesto jsou ale skvělé a bez nich bych asi dnes náramky nepletla.

Když už jsem zkusila pár těžších vzorů, zabrousila jsem na další stránky:

A z nich vlastně pletu dodneška. Našla jsem zde už spoustu krásných vzorů, které jsem se časem naučila podle návodů plést. I když mi to zpočátku dalo práci, zvykat si na nový druh návodu Výborný je popis ke každému vzoru, který vás spolu s obrázky vede opravdu krok za krokem k úspěšnému “cíli”. Tyto stránky vřele doporučuji každému, koho baví plést pokaždé něco jiného.

Moc hezké jsou také nově upravené polské stránky o náramcích, kde naleznete spoustu ukázek i vzorů k pletení krásných náramků:

Tak to je asi vše O náramcích existuje spousta dalších stránek, ale jen málokteré jsou tak kvalitní. Vzory se většinou už jen opakují. Odkazy na některé z nich naleznete na zmíněných stránkách.

Tak neleňte, vezměte bavlnky a dejte se do toho, není to tak složité, jak se může zdát Hodně štěstí a dejte vědět, jak se vám daří.