Loučení? Ne napořád… :-)

Je tu poslední neděle před mým odjezdem do hlavního města Moravy, Brna. Mám z toho celého docela smíšené pocity. Na jednu stranu se mi tam hrozně chce a na druhou hrozně nechce. Tak nějak prostě ještě nejsem připravená na to, abych se stěhovala někam za prací, do úplně neznámého města, za úplně neznámýma lidma. Nebýt Honzy, nikdy bych tam nejela… Vybrala jsem si ale sama, a proto 11. 9. 2007 (jak paradoxní datum… 6 let od pádu dvojčat…) “defintivně” odjíždím. Ve Zlíně nechám všechny své kamarády a rodinu. Budu se sem sice vracet, ale jak často? Vůbec nevím, v hlavě mám zmatek a hrozně moc myšlenek. Jednou z nich je i strach z neznáma… Jak se asi holka jako já udrží v tak velkém městě? Dokážu si vůbec najít práci, kde by nepožadovali praxi (’kde má asi čerstvý absolvent střední školy získat praxi??? Nechápu…) nebo ř.p. sk. B (řidičský průkaz skupiny B, na který prostě nemám peníze)? Jak budu žít???

Nejsou to jediné otázky co mám teď v hlavě, ale jsou to tak ty nepojdstatnější. Jaká na ně bude odpověď, to jsem sama zvědavá. Docela se bojím. Jedna známá reklama na pivo říká “život je hořký, bohudík”. Ale já říkám spíš “život je hořký, bohužel….” Snad mě přesvědčí o opaku a já nebudu svého kroku litovat.

P.S.: Počítač stále není spravený. Jsem zvědavá, jak si budu v Brně hledat další práci bez přístupu na internet… asi mi nezbude nic jiného než předražené internetové kavárny Hackeři, ještě jednou “dík”.