První report z Brna

Nemohu odolat a musím sem napsat, jaké jsou mé (téměř) první dojmy z jednoho z největších českých měst (s odstupem, teď jsem totiž ve Zlíně). Tak předem - jezdí tu, co se dá. Šaliny (takhle to nazývají i v plánech, fakt), trolejbusy (trošku jsem si připadala jako ve Zlíně), autobusy i vlaky. Prostě všehochuť dopravních prostředků, které se zásadně nacpou tam, kam chce člověk zrovna jít. Ulice jsou zvláštně značeny - aspoň pro mě, rodilou Zlíňačku. Na horní ceduli je název ulice a popisné číslo domu a pod tím je další cedule s názvem čtvrti a číslem, které jsem zatím ještě nestačila identifikovat. Snad na to časem příjdu

Pracovní pohovory jsem zatím absolvovala dva, na naprosto odlišných místech a u naprosto odlišných firem. Zatím nevím, jak dopadnou, ale z toho druhého mám daleko lepší pocit. Až budu vědět výsledky, určitě je sem napíšu. Jen bych chtěla říct, že jsem si v knihovně půjčila jednu knížku - jmenuje se “Jak se ucházet o zaměstnání” a je opravdu kvalitní. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých tipů a místy jsem se i zasmála. Bohužel jsem ji ale začala číst až teď, po druhém pohovoru. Takže jsem ani na jeden z nich nemohla nynější znalosti aplikovat… Přesto si ale myslím, že jsem mnoho chyb neudělala a mohla bych mít úspěch. Práce by mě bavila a získala bych tolik potřebnou praxi. Takže - sledujte blog, budu sem psát výsledky. Z pochopitelných důvodů zatím nepíšu průběhy pohovorů, to si nechám na později. Možná věnuji hledání práce i zvláštní rubriku na svém blogu.

Takové krátké shrnutí - v úterý jsem byla docela naštvaná (s Honzou bydlíme o patro od sebe, Brno mě moc nenadchlo a měla jsem nervy z prvního pohovoru, ale zato jsem poznala Honzovy spolubydlící - Lukeho a Tomáše - a kluky z vedlejšího pokoje, z nichž jednoho už znám ze střední školy. Není nad to, mít kolem sebe bandu “ajťáků” - přeberte si to jak chcete, ale určitě z pozitivního i negativního hlediska), ve středu jsem doslova našla přede dveřmi svou spolubydlící, která je moc fajn, ale odpoledne jsem byla zase naštvaná (první pohovor). Nálada se mi zlepšila až večer. V noci jsme šli do Tesca (Luke proběhl všecko, co se dalo - ještě jsem snad neviděla tak zapáleného nakupujícího -  chlapa) a potom se dívali na film, který se mi celkem líbil. Dneska jsem absolvovala druhý pohovor, ale moje nálada přesto není nejlepší. Honza odjíždí a i přesto, že v neděli večer asi přijede do Brna, pojede ve středu zase zpátky. Doufám, že to jeho pendlování ještě dva týdny vydržím a že mi potom vynahradí čas, kdy se mnou nebyl. 

Moc se už těším na své kamarády, kteří mi vážně chyběli. I když má člověk kolem sebe spoustu lidí, přesto mu chybí ti jeho nejbližší. A tak je to i u mě.

Tak to by bylo asi vše. Není to moc podrobné, protože by to tak dlouhé nikdo nečetl… Takže zatím se mějte hezky, až mi v Brně pojede internet (že, slečno domovnice?), začnu psát víc a častěji. Snad…. A snad si na to Brno jednou (hned to určitě nebude) i zvyknu. Tak nějak “uživatelsky”, abych se trochu vyznala, co kde je. To mi letos bude asi stačit