Brno… jak taky jinak

Tak nějak už poslední dobou nevím, co bych na tom netu dělala. Pořád mi nějací kreténi zavirovávají blog, novinky mě už číst nebaví a psát si s někým na icq (teď fakt myslím jen druh služby, ne program, který používám) jde jenom tehdy, když tam je někdo, s kým si chcete pokecat.

Proto asi vznikla geniální funkce “invisible”. Tu totiž používám naplno. Online jsem byla naposledy, když jsem instalovala nového kecálka (teda konkrétně dneska, Mirandu). Jinak jsem pořád invisible a píšu jen těm, s kterýma chci opravdu mluvit. Člověk tak neztrácí zbytečně čas a nikdo ho neotravuje. Ale o funkcích “kecálků” bude až celý článek.

A jak je v Brně? Jak kdy. Někdy líp, někdy hůř. Ale už jsem si celkem zvykla. Je to velké město, ale člověk tu má hodně příležitostí k “sebezabavení”. A je tu taky spousta obchodů s věcmi, o kterých by se nám ve Zlíně ani nesnilo. Prostě a jednoduše - seženete tu, na co si vzpomenete.

Bydlení taky ujde, už mi i jede net (ostatně to vyplývá z předchozího textu). Takže jsem konečně spokojená. Je to prostě úplně o něčem jiném bydlet s bandou študáků než doma s rodiči. Neříkám, že bych s nimi nebyla ráda, ale přece jen tady si můžu dělat co chci (nemyslím tím něco špatného, to jsem snad ani nikdy nedělala) a nikdo mě u toho nehlídá. Mám tak příležitost se trochu osamostatnit. A že už je asi na čase

Tak to by bylo asi tak všechno. O pracovních pohovorech a jejich výsledcích zatím opravdu nechci mluvit. Ne, že by to bylo špatné, ale vůči daným firmám a vzhledem k současným okolnostem to dělat nechci. Tož snad příště

A lidičky, piště nějaké komentáře, nemám co číst…