Proč jsou chlapi takoví?

Tak tuhle otázku si už určitě položila každá ženská. Neposlouchají nás (resp. co nechtějí, to neslyší) a když už nás slyší a poslouchají tak nám neodpoví. Nebo jsou pro změnu velice zaneprázdnění něčím velice důležitým, kvůli čemuž na nás nemají ale vůbec čas. Mohou to být jejich koníčky, nebo jak tomu někdy říkají (i když to teda většinou tak není), práce. Taky bych chtěla občas tak pracovat…

Chlapi jsou občas tak naivní, až si myslí, že na ně ženská bude čekat, aniž by si ji hýčkali… Jo, dámy, kdybysme je tak nemilovaly, to by bylo, že? Proč musíme pořád stát v pozadí a trpět to, jak se k nám chovají? Taky si občas připadáte jako někdo, kdo jen stojí v pozadí, muži pro zábavu - tedy tehdy, kdy se mu ta zábava zrovna hodí? Mně osobně takovýto přístup vadí. Pak si připadám jako někdo, kdo vůbec není důležitý, kdo nestojí ani za pár krásných společných okamžiků za den. Vždyť my nečekáme nic velkého, jen pochopení, vyslechnutí, pohlazení…

Pak se ale chlapi nesmí divit, že jim občas utečeme. Že nás to přestane bavit a raději si najdeme romantika než workoholika… Holt, čeho je moc, toho je příliš, a platí to vždycky a všude…