Vánoce 2007 jsou už víc jak týden minulostí, přišel nový rok a s ním spousta novinek. Raději nebudu komentovat zvýšení DPH, zavedení poplatků u lékařů - za každou položku na receptu 30 Kč!!! ani novoroční projev prezidenta Klause, který skonstatoval, že peníze vlastně vůbec nepotřebujeme (proto bere víc jak 100 000 měsíčně a dává je kdoví kam… Havel je oproti němu dával na charitu!!!) a máme se nejlíp jak jsme se kdy měli (ha ha… asi bere průměrný plat, ale ruku na srdce, kdo ho dosahuje, když většina národa má minimální mzdu???). Musela bych se jenom rozčilovat. Modlím se, aby příštím prezidentem byl Švejnar… ten má snad aspoň trochu rozum… a aby byla zase u vlády ČSSD, která myslí kromě toho jak si nahrabat i na občany naší republiky (ne jenom na to, jak je oškubat). (pokračování příspěvku…)

Jako každé město má Brno nějaké ty pro a proti, těžko říct, čeho víc. Trvalo mi to, ale už se tu cítím líp. Zjistila jsem, že se tu dá dělat spousta různých věcí, navštěvovat spousta různých obchodů, které nemají (jako ve Zlíně) otevřeno do 5 odpoledne a v sobotu do jedenácti. Tady můžete jít nakupovat třeba v 6 a nikde nebude zavřeno… Prostě jiný kraj, jiný mrav.

S Honzou jsme se k sobě konečně sestěhovali. Cítím se o hodně líp. Mám své soukromí (resp. MY máme své soukromí. Hodně důležitá věc ve vztahu… ) , Honzu blízko sebe, takže mě může kdykoliv obejmout, když se zrovna necítím dobře a taky - je lepší sdílet byt s někým, koho znáte a vědět, že se nemusíte o nic bát. Nehledě na úklid, společné skříně atd. Přece jen - když bydlíte s “cizíma” lidma, tak po sobě jen tak nemůžete nechat nepořádek, když odcházíte, nebo, když prostě zrovna jen nemáte náladu uklízet. Myslím, že i Honza je přes počáteční obavy celkem spokojený. No, snad mu to vydrží a bude pořád tak hodný, jako je teď (nejradši bych ho totiž poslední dobou lásku snědla )

Nejspíš se ale budeme stejně někam stěhovat. Je to tu za ty peníze přece jen malé. Být v bytě s dalšími 11 lidmi je opravdu dost. Kdo neokusil, neposoudí… (pokračování příspěvku…)

Tak nějak už poslední dobou nevím, co bych na tom netu dělala. Pořád mi nějací kreténi zavirovávají blog, novinky mě už číst nebaví a psát si s někým na icq (teď fakt myslím jen druh služby, ne program, který používám) jde jenom tehdy, když tam je někdo, s kým si chcete pokecat. (pokračování příspěvku…)

(taky jaký jiný po tom prvním )

Protože jsem teď v Brně de facto sama (Honza zůstal ve Zlíně kvůli práci a přijede až v pátek v noci), mám na všechno spoustu času. Jenomže – jak ten čas využít ve městě, které vůbec neznáte?

Protože sháním práci, prochodila jsem už za nabídkami velkou část města, ale přesto se zde ještě moc neorientuji. Chodím podle mapy a lidi na mě koukají jako na nějakého japonského turistu. Nebýt ale právě mapy, jsem naprosto ztracený člověk. Netrefila bych snad ani na nádraží. Maličko se sice už začínám orientovat v tramvajových spojích (alespoň co se Králova pole týče) a dneska jsem dokonce bez mapy došla od ulice Pekařská až sem, na Mojmírák, ale to bylo jen proto, že jsem šla celou cestu podél tramvajových kolejí a sledovala, kam že to ta šestka vlastně jede.

Cestou jsem viděla spoustu zajímavých míst a obchodů, ve kterých bych se chtěla určitě zastavit. Jedním z nich je i obchod s různými společenskými hrami, který bych ráda ukázala i Honzovi. Mají tam snad všechny moderní hry, které existují  Dále jsem narazila na spoustu heren, pekáren, obchodů s kancelářskými potřebami, koberci (tam jsem se schovala před deštěm, prošla celou prodejnu a prohrabala všecky katalogy a vzorníky koberců, které měli, až ze mě byla chudina prodavačka na prášky ) i šicími potřebami, kam si určitě budu chodit pro bavlnky na pletení náramků.

Zvláštní je, že tu stále většina obchodů funguje tak, že vás obslouží prodavačka za pultem. Ve Zlíně už se něco takového vidí jen málo, většinou se procházíte mezi regály a vybíráte, co se vám zrovna hodí. V koloniálu máte sice prodej i s odbornou radou (teda asi) a přístup je osobnější, ale na druhou stranu… nemám moc ráda, když musím někomu cizímu vykládat, co chci a nemůžu si to vybrat sama. Navíc – pokud se mi daná věc nelíbí, můžu ji v samoobsluze vrátit zpátky a neriskuji protivné pohledy prodavačky, která právě přišla o kšeft.

Struktura lidí v Brně je hodně bohatá, ale to asi není v tak velkém městě nic neobvyklého. Potkáte tu černochy, Indy, ale třeba i muslimské ženy, zahalené šátkem. Většina prodavačů je ochotná a snad ve všech trafikách mají jízdenky, což je super (ve Zlíně je oblíbená cedulka s nápisem „jízdenky nevedeme “ – většinou není v blízkosti ani žádný automat a pak se revizoři diví, že se jezdí načerno).

Tak to je asi tak všechno. Stále nám nejede internet a topení se na noc vypíná. Prý ale v zimě pojede celý den. Pokouším se vyměnit pokoj (teda sebe) s nějakou holkou odsud zespodu, ale zatím nikdo nechce. Třeba se to ještě nějak podaří, protože lítat shora dolů je fakt dost nepříjemné. No, uvidíme…

Nemohu odolat a musím sem napsat, jaké jsou mé (téměř) první dojmy z jednoho z největších českých měst (s odstupem, teď jsem totiž ve Zlíně). Tak předem - jezdí tu, co se dá. Šaliny (takhle to nazývají i v plánech, fakt), trolejbusy (trošku jsem si připadala jako ve Zlíně), autobusy i vlaky. Prostě všehochuť dopravních prostředků, které se zásadně nacpou tam, kam chce člověk zrovna jít. (pokračování příspěvku…)